obmračiti, -ču, -čí pf. (ipf. mračiti); k mrak
1. [o mraku] koho zahalit svou neprůhledností někoho, zastřít zrak někomu: jakž přídem na modlitvu, obmraczij nás i sieho i onoho myšlenie oblak ŠtítSvátA 131a (v obraze)
2. [o nenáležitých představách] koho zaslepit, zbavit soudnosti někoho, otupit něčí vnímavost: v noci přišel [Nikodém], nebo židovskú nevěrú byl oslepen a obmraczen, k takéj světlosti ješče byl nepřišel, aby mohl boha poznati WaldhPost 93a obnubilatus
Srov. omračiti
Ad 2: za lat. obnubilare stč. též zatmiti