opitoměti, -ěju, -ie pf.; k pitomý
1. [o zvířeti] ochočit se, zkrotnout, stát se krotkým: jakž Jezukristovo jmě uslyšie [zvířata], tak inhed opitomiegy PasMuzA 143 (~KlemA, ~Tisk, ~Kal) mansuescunt; kdyžto zvěř opitomie, jest všé divie zlosti kromě BawEzop 2016; kterakť nestydaté smilstvo oslepí člověka, že ohlúpie a opytomye ŠtítSáz 138a (opútanie že bývá ~Jez 142b)
2. koho/co zkrotit, podřídit své vůli, ovládnout: opitomiel jej [císaře] kněz jako lva ukrutného ChelčPař 169b; mé tělesenstvie mně nositi jest těžko, opitomieti pyšno, uhověti nesnadno PasTisk A7a (~Kal, opitomiti ~MuzA) in domando (volný překlad). – Srov. opitomiti
Ad 2: za lat. domare stč. též podmaniti, skrotiti