1. [o zemi, městu ap.] pustý, zpustlý: všeliká města opuštěla sú a nebydlí v nich člověk. Ale ty, opuſtile, co učiníš? BiblOl Jr 4,30 (opuſſtyle ~LitTřeb, var. v. opustělý 1) vastata; dobřě sto dní púti vzdáli země velmi opuſtile a nevzdělané CestMandA 210b; Opuſtila města Aroer stádóm budú BiblPad Is 17,2 (~Pernšt, zuostalá Pror, BiblOl, ~Lit, ~Praž) derelictae; zde jest nás nalezl [Kristus] v zemi opuſtile RokLukA 224a; duom Páně jest opuſtily ŽídSpráv 316 (srov. Agg 1,4 deserta: pustý BiblOl a ost.); ║ pustoty, posledními těmito válkami opustilé ArchČ 17,311 (1490) vzniklé opuštěním od obyvatelstva za válek. – Srov. opustlý

2. opuštěný, osamocený, ponechaný bez péče n. dozoru; [o člověku] osamělý: Ahitus…otázka života opuſtileho VýklHebrL 178a vitae desertae; když u stáda pastýře nenie, …ovčinec opuſtily snadno bývá rozptýlen MajCarA 49 relictum; suadet pater desolatus tota cum familia radí otec opuſtyly se vší čeledí SekvOpav 91a (osiřělý var.); deserte opuſtile, zpustilé VýklKruml 300b (G 4,27: mnozí synové opuštěné BiblOl, var. v. opustělý 2); viz, jsi li v zemi opuſtily, jsi li opuštěn od náboženstvie RokLukA 224a

3. zpustlý, svou svévolností bezohledný k jiným: učinil jest [Juda] pomstu nad mužmi opuſtilymi BiblPad 1 Mach 7,24 (~Kladr, nad těmi zhúbcěmi ~Ol, pod. ~Lit, ~Praž) in viros desertores. – Srov. opustitel

4. ubohý, žalostný, politováníhodný: deplorans acta, nolens comittere flenda (Opuſtilich, kajících gl.), plangens admissa KapPraž H 10,258b (Hříchy); nic nezčastnějšieho ani v světě opuſtileyſſieho, komuž se zdá býti múdrým, a nenie KorMan 184a

5. [o rukou] spuštěný dolů, svěšený: dissolutas opuſtile VýklKruml 148b (Is 35,3: posilte rukú rozvázaných EvOl, rukú svěšenú Pror, BiblOl, svěsilú ~Lit, rozpuštěnú ~Pad, ustalých ~Praž; fig.) malátné, ochlablé. – Srov. opustiti² 1