orák, -a m.; k orati
zemědělec, rolník: nejsem prorok, já sem člověk oraak BiblDrážď Zch 13,5 (~Lit, oráč ~Ol a ost.) homo agricola; ztluku v tobě [Babylóne] oraka a orné voly jeho Pror Jr 51,23 (BiblLit, oráče ~Ol a ost.) agricolam; Virgilius ukazuje Oraka rolí zpravuje KatoVít 67a; glebo orak SlovOstřS 81b; ruricola orak vel těžař SlovOstřS 108; incola cizí orak SlovOstřS 84 (opis; srov. oráč 3). – Srov. oráč 2
Ad 1: srov. lat. glebo ackerman…, pfluger DiefGlos 265; za lat. glebo stč. též sedlák, zápluhař