orací adj.; k orati
[o zemi] obdělávaný, zvl. orbou, orný: který člověk tak cestú nespravedlivě jede skrze oraczy země Žilin 135b (přes těženú zemi PrávSasA 103a) uber geackert lant. – Srov. orný 1
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
orací f. (z lat.) = řeč, promluva, kázání
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.