oratba, -y f.; k orati
nově osídlená a obdělaná země (?): Gergeseus přibližuje se přílezlec nebo oráčě vymietaje nebo oráče přilepuje nebo oratbi přilepenie VýklHebrL 202b (~K) coloniae applicatio. – Srov. oráč 3
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
