otazovati sě, -uju, -uje ipf. (pf. otázati sě); k otazovati
1. tázat se, otazovat se (zast.), vyptávat se: nalezli sú jej [rodiče Ježíše] v chrámě, an sedí mezi doktory, poslúchaje jich a otazuge se BiblPraž L 2,46 (var. v. otazujúcí) interrogantem. – Srov. otazovati 1
2. zkoumat, poznávat: investigare…ptáti vel otazowati sě VýklKruml 110a (Pr 25,2: jestiť…sláva královská ptáti se na řeči BiblPraž, rozuměti řeči ~Drážď, ~Ol, postihnúti řěč ~Pad, zstíhati rozum řeči ~Lit). – Srov. otazovánie 1
3. že by… přít se, dohadovat se (n. pochybovat ?): tací [kněží] bloudíce těžce neposvěcují neb otazugjce se, že by neposvěcovali, když nemíní, by tu tělo Kristovo s svým bytem bylo AktaBratr 2,82b. – Srov. otázka 3
Ad 2: za lat. investigare stč. též šetřiti