otazujúcí adj.; k otazovati
tázající se, ptající se, kladoucí otázku: nalezli sú ho [Ježíše rodiče] v chrámě sedícieho mezi učiteli, poslúchajícieho jich a otazugicieho BiblBosk L 2,46 (RokPostB 59, an…otazuje BiblPad, otazuje se ~Praž, otázajícieho ~Lit, tázáše jich EvSeit, pod. ~Víd, ~Zimn, BiblDrážď, EvBeneš, BiblOl, táže se jich EvOl) interrogantem — zpodst.: otazugícíemu, proč jest bóh chudé vyvolil apoštoly, brzká odpověd jest HusPostH 25b; když člověk pří aneb mlčí k odpovědi aneb odpovie skrytě, tak že ostává pochybenie otazugicieho AlbnCtnostA 73a. – Srov. otazatel