1. co [movitého] (kam) odvézt, vezením dopravil odněkud n. pryč; „otvézti sobě“ odvézt si: otwezſſe [kněží] zasě archu ComestC 140 b (1 Rg 7,1: odwezli sú BiblPraž, přivezli ~Card, ~Lit, pod. ~Ol, přivedli sú zase ~Pad) reduxerunt; že…mi také obilé na vozích odvezl [pohnaný] Půh 2,209 (1410); aby mohli sobě přivézti i odvézti, což by jse jim…zdálo ArchČ 15,534 (1447); všěcky svrchky…ty sobě svobodně pobrati a odvésti má [paní] ArchČ 16,487 (1496); ║ aby plevu…od humna církve Kristovy odvezli a shladili [sedláci jako vojáci Kristovi] BřezKron 428 paleam…abiciendam (v obraze) z humna vyvezli, odstranili

2. co [nemovitého] (kam) vyvézt něco, odvézt obsah (vnitřní vybavení) něčeho: proto že mi jest pobral a odvezl [pohnaný] do Hluku mé sedění, duom v Kvačicích Půh 2,95 (1407); rač TMt věděti, že sem jiš jednu vápenici skuoro odvezl…, ale vozíme v hnojných košiech ArchČ 14,64 (1455)

3. [s lodí] (odkud kam) odplout, plavbou se vzdálit: aby od země odwezl [Šimon s lodí] malitko EvOl 282a (L 5,3: var. v. otřinúti sě) a terra reducere aby poodplul; kázal [Ježíš] Šimonovi na hluboké moře odweſti ChelčPost 189b