otvozovati, -uju, -uje ipf. (pf. otvésti), též otvoďovati
1. (koho) odvádět, vyvádět: hospodin…dovoďuje do pekla a otwodyuge ŽaltKlem 136b (1 Rg 2,6: var. v. otvoditi 1) reducit
2. koho čeho, ot čeho, ot koho odvádět, odvracet; [od žádoucího] připravovat o něco: kam sě děli…tvoji odvodové a tvé řeči, jimiž s odwozowal nepodobných rozomóv jiné lidi TkadlA 18a; siroba, ta mě od známosti odwozuge TkadlA 25b; odwozugij [kněží] hříšné od hříchův JakPost 141a; od rozličných odwozowati bude [Antikrist] daruov lidi JakZjev 300b; jenž [kouzelník] ot boha otwozuge, ku pověrkóm přivozuje Budyš 65a; chtí [paní Sestry]…tvé služebníky, čímž budou moci, odwozowati od tebe TovHád 129b; ║ ten [safír] příměty odwozuge, bolesti zapuzuje od čela a od jazyka Lapid 165b odstraňuje
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
otvozovati, -uju, -uje ipf. (pf. otvézti)
odkud odvážet (srov. „otvoziti“): té [vší potřeby] nepřičínějíce ani s něho [zámku] co odvozujíce ArchČ 4,152 (1467)
Další doklad po r. 1500
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
otvozovati, -uju, -uješ ned. odvádět; odvolávat: neodvozuj mne (bože) v polovici dní mých
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
otvozovati, od- odvozovati nedok. = odvraceti, odváděti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.