|
|
|
přivoditi, -źu, -dí ipf. k přivésti I. sloveso konkrétního děje 1. koho/co kam přivádět, dovádět, vedením zajišťovat příchod, přesun ap. někoho/něčeho: když tak divně k nám přichodíš [Kriste], s sobú anjely přivodíš ModlKunhA 46; na takových hodech lva pitomého přivodie CestMil 63r adducitur; (vodní proud) nechat přitékat: tu kdež siemě vsějíc v zahradách z obyčeje přivodie vody k rozvlažení BiblOl Dt 11,10 (vedeny bývají BiblPad) ducuntur 2. koho komu, přěd koho (autoritu) ap. předvádět před někoho: Pilát židóm povědě: Přivodíte mi člověka nevinného a jáz do něho nevědě nice zlého HradUmuč 87r (sr. L 23,14); ty, ješto mnieni byli jakožto hodni smrti, svázané přivodili před súdci LyraMat 172r ducebantur 3. jur. koho předvádět před soud; (svědka) předkládat důkaz(y) pomocí něčího svědectví, „provoditi“ I/6: strana pak, proti kteréž se svědkové přivodie, chtě li by, budú moci jim odpustiti přísahu PrávHorK 46r producuntur II. sloveso abstraktního děje 1. co (žádoucího ap.) komu přinášet, poskytovat: ten čas [ve znamení Panny] nic se znova nerodí, ale urozené věci k radosti lidem přivodí LékFrantA 150v; moc i múdrost z něhoť [Boha] jest a tú hřivnú těžili sú a zisk přivodili úředníci církve svaté AktaBratr 1,190r; (o Bohu) dávat: i zlé odvodí bóh od nás skrze póst, i dobré přivodí ŠtítSvátA 207v; „přivoditi k užitku“ co komu ap. využívat, používat pro někoho: jich duch múdrosti neučí, aby … je [boží slovo] brali i přivodili v pravdě k užitku spasenie sobě i bližním AktaBratr 1,173v 2. co proti komu užívat, využívat: ten zákon přirozený proti němu jakožto proti vinnému přivodili a otvierali PříbrZamP 302r 3. jur. co (nárok) na koho převádět na někoho, postupovat někomu: toho všeho [práva] se odříkáme, než naň, na pana Jindřicha, na jeho budúcí a erby přivodíme a jim to vzdáváme ArchČ 9,340 (1475) 4. co (abstraktního) komu, (jen nežádoucího) na koho/co způsobovat někomu: ta [nevhodná služba] tobě smiech i haňbu plodí, často i škodu přivodí BawEzop 912; svým přirozeným horkem sama sě pálí a umenšuje [krev] a člověku mdlovu přivodí LékVodň 259r 5. co (děj, stav) vzbuzovat něco, dávat vzniknout něčemu: když [vítr] ot západa vzchodí, totoť svú mocí přivodí: déšč v uoblaky připravuje VítAlan 9v; vlhkost tlení přivodí Apat 92v 6. co (činnost) provádět, uskutečňovat, vykonávat: exortacionem ducit napomenutie přivodí VýklKruml 103r (Job 39,25: ochvěnie kniežětcie BiblOl, ponúkanie vévod BiblLit exhortationem ducum) 7. co (při, provinění) přěd koho (soudce) předkládat k posouzení, rozhodnutí někomu: vece jim vladař: A co jest zlého učinil [Ježíš]? Jako by řekl: Nepřivodíte hodné viny, pro niž by měl otsúzen býti na smrt LyraMat 174r non allegatis; nemohúc [ručitelé] žádného mieti, kto by je z takových dluhuov vyvadil, tu věc vznášeli a často přivodili před urozeného pána PrávOpav 2,118 (1488) 8. přivoditi k paměti/mysli, na pamět, přěd oči koho/co komu připomínat, přivádět na mysl: již pak o tom, co j bylo po tom svatém jeho [Krista] narození, také nám něco kostel přivodí k mysli ŠtítSvátA 76r; přivodě [Jeroným] ku paměti mnohé muže a velmi múdré, kteříž jsú skrze falešné svědky hrdla zbaveni AktaKost 92v; dnes církev svatá přivodí nám dvoje lidi před voči RokPostK 164v 9. koho uvádět, zmiňovat, jmenovat: mnohé křesťanské mučedlníky i pohanské i proroky svaté přivodil jest [mistr Jeroným v obhajobě], všecky pro pravdu zemříti musili BřezKron 205v 10. co (výrok) komu uvádět, sdělovat: co třěba jiných svědectví o tobě [poušti] přivoditi, ano tě sám spasitel svým na tobě přěbývaním posvětil? OtcB 103v; Tartareus jako muž múdrý a učený doktor poče jeho pamatovati a přivoditi mu rozličné příklady SolfA 81v 11. přivoditi k známosti (o autoritě) komu s větou obsah. vyhlašovat, ustanovovat něco: k známosti všem lidem … tiemto listem přivodíme [my, král], že… ArchČ 10,283 (1484) 12. přivoditi k rozumu co (výrok) vykládat, vysvětlovat: die žaltář: Na vrbách prostřed Babylona ostali jsme … To k rozumu svatý Augustin přivodě, praví: Vrba jest dřevo neužitečné, nemá ovoce a jest křehké ŠtítSvátA 42r; to [Kristův výrok] vážiece, máme … slova našeho milostivého spasitele poslúchati, jiným je praviti a kázati, pilně k rozumu přivoditi HusPostH 3v 13. co (Písmo ap.) „sobě“ vykládat si po svém, vysvětlovat si nesprávně, zavádějícím způsobem ap.: písma zle sobě přivodili [kněží] osvobozujíce zjevné hřiechy AktaBratr 1,137v; protož tiemto písmem klamajíť se všickni přebývající v těle hřiecha, přivodiece je sobě k oblehčenie hřiechuo AktaBratr 1,211v 14. co k čemu vztahovat něco k něčemu, usouvztažňovat něco s něčím: tu Josef jesle byl učinil volu a oslovi … a v těch jeslech položen by Jesus. A k tomu někteří přivodie ono Isaie slovo: Poznal vól jmětele svého a osel jeslí pána svého ComestC 280v referunt; takoví mohú ve mnohých věcech blúditi …, místo pravdy blud ustavovati a písmem toho dovoditi, poněvadž je mohú přivoditi, k čemuž chtie AktaBratr 1,136v 15. koho/co k čemu, v co (stav) ap. přivádět k něčemu, uvádět, dostávat do něčeho: všě tajné věci myslí čistíš [poustevnický živote] a k andělské čistotě dušě přivodíš OtcB 102v pervenire facis; oslepují [hříchy] srdce lidská a přivodie k tomuto nebezpečenství velikému obecně lidí stranu větší ŠtítKlem 153v 16. koho/co (duši) k čemu/komu (Bohu) přivádět, vést k něčemu/někomu, získávat pro něco/někoho: jakž sě ten král byl narodil, … věrné k nevěřě přivodil LegKatMenB 9; ozdoba rozumu nebo okrasa jest múdrost a uměnie u poznání těch věcí, ješto k bohu přivodie ŠtítVyš 17r ad deum conducunt; (k činnosti) pobízet: všecko, což milovánie tohoto světa bylo v ní [duši], skrze kázanie a naučenie odjímají [kazatelé] a ji k milování samého Krista přivodie VýklŠal 97r faciunt; (k hříchu ap.) svádět: diábel k bludu u vieřě mě přivodí OtcB 64v 17. koho učit, vzdělávat: obrátili sú [obyvatelé Jeruzaléma] ke mně zadky, a ne tváři, když sem jě učil [Bůh] na úsvitě a přivodil, a nechtěli sú poslúchati Pror Jr 32,33 (navodil BiblLit) cum … erudirem; Pavel apoštol píše epištoly k sedmi kostelóm …, Timotea učí neb přivodí ProlBiblL 147r (Prol. HierPaul) instruit 18. co k čemu měnit, proměňovat, obracet v něco: lajě [Hospodin] moři a vysušijě je a všěcky potoky k púšči přivodě BiblDrážď Na 1,4 deducens; nemuož to bez lkánie praveno býti, že všecky věci Kristovy připravují [kněží], že i hřěbíky jeho, i kříž jeho, i krev jeho, vše ku penězóm přivodie RokLukA 407r V některých dokladech nelze jednoznačně odlišit přivoditi ipf. a přivoditi pf. Sr. dovoditi, přivázěti, přivozovati¹, StčS navoditi, navozovati, povoditi, provoditi Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026). 
přivoditi, -źu, -dí pf. k voditi 1. koho kam přivést, dovést, vedením přimět k příchodu ap.; dolož. jen fig.: posilněte sě, neroďte státi, neb zlé já [Bůh] přivodím od puolnoci a potřěnie veliké Pror Jr 4,6 (též BiblOl) adduco, var. adducam 2. koho přěd koho (autoritu) předvést: přivodil jsem jej [nemocného syna] přěd tvé učedlníky, ani jsú jeho nemohli uzdraviti BiblDrážď Mt 17,15 (obětoval jsem EvOl, ofěroval sem BiblOl, podal sem BiblLit) obtuli, pod. KristA 61r 3. přivoditi přěd oči, na oči co komu připomenout, uvést na paměť: hřešil li si, lekaj se na smrti, aby diáblé nepřivodili tvých hřiechóv na oči k zúfalství, a chceš li toho zbýti, pamatujž rád na jeho umučenie RokLukA 327v 4. med. (o léku) co způsobit, vyvolat: studenú třasavku otžene [vavřín] mocně a pot dobrý přivodí LékVodň 260v; to [odvar z jalovce] každé lóžko i mrtvý plod ven vyžene a krev po porodu přivodí LékChir 330r 5. koho/co k čemu (stavu) přivést k něčemu, uvést, dostat do něčeho: všemohúcí [je Bůh], jenž jest k hořkosti přivodil duši mú BiblOl Job 27,2 (přivedl BiblLit) adduxit; jestliže nevyplacuji od smrti, také neumrtvím ani k smrti přivodím koho BechNeub 170v; „přivoditi k skutku“ co (záměr) uskutečnit: ač umínie a uloží [mnozí lidé] sobě dobrý skutek, však toho k skutku nepřivodie JakZjev 161r; „přivoditi k miestu“ co (nárok) prokázat, dokázat: tej [listiny] mi [stěžovatelce] k méj potřebě vydati nechce [žalovaný] a já skrze to škody beru a spravedlivosti svéj k místu nemám čím přivoditi Půh 7,133 (1497) 6. koho k čemu přivést, přimět: bojím se [já, král Oetes], by tvé [Jasone] mladosti udatnost neřádná tebe nepřivodila ku požádaní těch věcí, kteréž by tobě smrt rychlú přivedly TrojK 86v appetere te inducat; (k hříchu) svést: přídržal sě [Ochozias] … cěsty Jeroboamovy, syna Nabathova, jenžto jest k hřiechu přivodil izrahelský lid BiblOl 3 Rg 22,53 (je k hřiechu přivedl BiblLit, uvedl v hřiech BiblPraž) peccare fecit V některých dokladech nelze jednoznačně odlišit přivoditi pf. a přivoditi ipf. Sr. dovésti, dovoditi, přivázěti, přivésti, StčS navésti Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 7. 9. 2026). 
přivoditi, -z’u, -díš, přivozovati, -uju, -uješ ned. přivádět, přivozovat, způsobovat; uvádět, citovat Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 
přivoditi nedok. = přiváděti, uváděti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947. 
|