1. psota, trýzeň, trápení: tuto Tristram měl velikú psotu od hladu na lese TristB 103v (v nadpise); člověk každý, když sě narodí, počátek své psoty, ješto ji na světě mieti má, pláčem najprvé ukazuje TkadlA 240r

2. nouze, bída, nedostatek: ale nebožátka chudí! Div, že sě jim neostudí pro zlé bydlo jich dvořenie, neb již věcší psoty nenie PodkU 66; kterak sě narodil v psotě a v chudobě tělesné ten, ješto všěcky zbohacuje HusSvátM 71v

3. relig. jaká (věčná) stav zavržení, zatracení Bohem: upadl člověk skrzě zapověděnú krmi u psotu věčnú JeronM 31r ad miseriam; což mi pak velíte ztratiti čáku dobrú věčného spasenie … a přijieti truchlost, bolest a biedu psoty věčné? SolfA 146r

4. čí (mravní) ubohost, nedostatečnost, zvl. hříšnost: daj [Bože] mi hřiešnému, … svú psotu abych poznal ModlMil 80v; pravý pokorný nechce býti viděn pokorným, ale má sě za nestatečného, a protož svú psotu a svú nestatečnost žaluje na sě ŠtítKlem 130r

5. hanebné jednání, zvl. hřích: pustě marnú všicku psotu, chvátaj k věčnému životu FlašRadaA 1513; ti všickni, ješto těmi psotami psotnými a mrzkými sodomskými hřéchy hřešili, že všichni náhlú smrtí zemřeli sú HusSvátA 509v

6. nečistota, něco znečišťujícího: když sem já tři sta a padesát dní v přetěžkých žalářích byl, v smradu, v psotě, v lajnách a v okovích a ve všem hubenství PoggioF 133v in squalore; ten šíp vyskočil z něho [raněného] zadkem se krví a s jinú psotú …, až se i zhojil LékFrantA 110r

7. expr. (pejor.) něco podřadného, nedostatečného: to račte dáti znáti, kterak se s tú věcí učiniti má. Tenata sú psota a kádi také zlé, než pánev jest čistá ArchČ 15,42 (1489); (o psu) mrcha: hněváť se [pán] na vás i na pana purkrabí, že jste jemu poslali ohařici psotu, netoliko by na stopu potkla, ale že ke vnadě nechtěla ArchČ 9,132 (1475); (o rybách) drobotina, chamraď: česká ryba najlepšie jest štika a kapr, losos časem svým, lampreda, mřeň, mník … Ale již jiné jsú psota ŽídSpráv 61