purkrecht, -a/-u m.
purgrecht, -a/-u m.
k střhn. burcrëht
1. jur. purkrecht (hist.), zákupní právo, právo najímat (si) za složenou sumu nemovitost do dědičného držení: emphimasis purkrecht KlarGlosA 730 (De semine); ta zbožie pánóm těm, kteříž purkrecht na nich mají a úrok s nich berú, do jich komory chcme [my král], aby byla obrácena MajCarA 85 jus emphyteoticum
2. jur. nemovitost pronajatá formou zákupu: my, svrchupsaní měšťané i obec … a potomkové naši, neboli ti, ktož na našich purgrechtích po nás věčně seděti budú ArchČ 16,88 (1392); moji purkrechtové pusti stojí a platové mně z nich scházejí Půh 6,229 (1490)
Sr. kaufrecht, zákup, zakúṕenie, StčS podacie 3