hranatý adj.
k hrana, hrano¹
1. (o předmětu) hranatý, mající ostré hrany
2. (o předmětu) mající čtvercový tvar n. půdorys
Autor: Hana Kreisingerová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 2026-06-19, citován stav ze dne 6. 9. 2026).
hranatý, adj.,
eckig, kantig. (Oltář) hranaty facies altare… quadrum
Ol. Ex. 27, 1, čtwer
hranatý Br. tamt. Srov. čtverohranatý.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².